Girón je dnes a vždycky!
Dokud bude alespoň jedna žena nebo jeden muž ochotný obětovat svůj život za revoluci, budeme vítězit!
Kuba žije v neustálém obléhání ze strany vlády Spojených států, jejíž stupňující se hrozby v posledních měsících zesílily. Kromě brutálního energetického embarga, které zhoršuje genocidní politiku blokády posledních šesti desetiletí, se objevují prohlášení zástupců vládní elity USA o záměrech na vojenskou agresi.
Materiální a lidské náklady na tuto blokádu jsou ostudou, kterou leží na vládě největšího impéria všech dob. Je to nezákonný a nelidský akt, porušení mezinárodního práva, které každoročně odsuzují téměř všechny členské státy Organizace spojených národů a, jak potvrdily nedávné průzkumy, odmítá ho většina obyvatel Lincolnovy vlasti.
Tváří v tvář tomuto kolektivnímu trestu nabízí kubánský lid nejušlechtilejší a nejobdivuhodnější příklady odporu. Od vydání exekutivního nařízení 29. ledna je odpověď tohoto národa, který při každé pracovní nebo každodenní činnosti neustále čelí výzvám odvíjejícím se od nedostatečného zásobování, ještě stoičtější,
Uprostřed těchto naléhavých okolností je také spřádána síť pomluv s cílem zdiskreditovat Kubu a její vládu. Dominantní mediální mašinérie vede proti nám nespravedlivou válku plnou přehánění, lží a očerňování, která nikdy neukazuje na skutečnou příčinu současné situace a viní revoluční vládu z krize, kterou chladně a úmyslně vyvolávají ti, kdo na nás útočí. Uchylují se k tak mrzkým záminkám, jako je tvrzení, že naše země představuje neobvyklou a mimořádnou hrozbu pro národní bezpečnost USA, nebo nás označují za stát podporující údajně terorismus.
Tak se projevuje pokrytectví kata, jehož úmysly byly popsány již v rané fázi revolučního procesu, 6. dubna 1960, v memorandu náměstka ministra zahraničí Lestera Malloryho které velmi jasně vyjadřuje skutečný smysl této zločinné politiky:
...rychle využít všemožných prostředků k oslabení kubánské ekonomiky. (...) Postup, který co nejšikovněji a nejdiskrétnější připraví Kubu v maximální míře o peníze a dodávky, s cílem omezit její finanční zdroje a reálné mzdy, vyvolat hlad, zoufalství a svržení vlády.
Toto pronásledování se rozšířilo i na bilaterální vztahy Kuby s dalšími zeměmi. Spojené státy vyvíjejí neustálý tlak na vlády v regionu, aby nejen přerušily diplomatické styky s ostrovem, ale také aby připravily o pomoc své vlastní občany a vyhostily zdravotnické pracovníky, kteří byli po léta majákem naděje pro nejchudší.
Součástí jejich strategie je i naše izolace; nicméně po celém světě existují pilíře cti, národy a vlády, které se odmítají nechat zlomit. Jsou zde příklady Mexika, Ruska, Číny, Vietnamu a dalších bratrských národů. Jsou zde členové konvoje Naše Amerika, kteří se vzepřeli hrozbám, tlaku a rizikům a v symbolickém gestu přesahujícím meze materiální pomoci se rozhodli nabídnout nám svou podporu, a tak znovu potvrdili Martího výrok, že „kdo dnes povstane s Kubou, povstane navždy“.
My, dědicové historického odkazu s krví mambísů a rebelů kolující v našich žilách, kteří ctíme příklad a odvahu hrdinů a mučedníků vlasti, stejně jako 32 statečných kubánských bojovníků, kteří padli ve Venezuele, a mladí lidé, kteří zmařili infiltraci teroristů přes Villa Claru, dnes prohlašujeme, že Kuba nikdy nebude trofejí ani další hvězdou v americkém souhvězdí.
Jsme národ s velkou historií a přesvědčením, které je třeba bránit. Národ mírumilovných, solidárních mužů a žen. Lid, který svou každodenní prací obhajuje Kubu a který, stejně jako na píscích Pláže Girón před 65 lety, s pokřikem „Vlast nebo smrt!“, dosáhne vítězství při obraně suverenity a socialismu.
V roce stého výročí narození vrchního velitele Fidela Castra Ruze, strůjce první velké porážky amerického imperialismu v Americe, my, kteří máme to privilegium, že armádní generál Raúl Castro Ruz pevně stojí po boku svého lidu a pokračuje s jednou nohou pevně ve třmenu, potvrzujeme výzvu k národní a mezinárodní mobilizaci, kterou 16. dubna vyslovil první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Kuby a prezident republiky Miguel Díaz-Canel Bermúdez, a stojíme za jeho slovy:
„Dokud bude alespoň jedna žena nebo jeden muž ochotný obětovat svůj život za revoluci, budeme vítězit!“
„Socialistický charakter naší revoluce není frází minulosti, je štítem současnosti a zárukou budoucnosti! Girón je dnes a vždycky!“
17. dubna 2026