República Checa, 26 de enero de 2021. - El imperialismo estadounidense vuelve a intensificar su presión sobre el pueblo cubano, que ha defendido valientemente la independencia y el sistema socialista de su país durante décadas. Apenas unos días antes del final del mandato del presidente Donald Trump, su secretario de Estado, Mike Pompeo, anunció que incluía unilateralmente a Cuba en una lista de estados que apoyan el terrorismo. Este acto escandaloso y vergonzoso se encontró con razón con una oposición extremadamente fuerte tanto en el propio territorio de los Estados Unidos (EE.UU.) como en todo el mundo.
Estas cosas son tan falsas e hipócritas como las acusaciones de Cuba de estar apoyando el terrorismo, expresadas por parte de un funcionario del gobierno estadounidense. Todo lo contrario es cierto, Cuba no es partidaria sino víctima del terrorismo. Durante las últimas seis décadas más de 3 000 ciudadanos cubanos han sido asesinados por ataques terroristas, la gran mayoría de los cuales han sido impulsados, apoyados y respaldados precisamente por el poderoso vecino del norte de Cuba. Hay una larga lista de estos actos monstruosos; solo con carácter ilustrativo se pueden mencionar algunos ejemplos. Inmediatamente después de la victoria de la Revolución Cubana en 1959, se produjo una ola de sabotajes y ataques que culminó con la infructuosa invasión de Playa Girón en 1961. Posteriormente, los terroristas no vacilaban ante el uso de atrocidades como el atentado con bomba en 1976 del vuelo 455 de Cubana Civil de Barbados a Jamaica en 1976, en el que 73 personas fueron asesinadas. En la década de 1990, se produjeron repetidos ataques con bombas contra hoteles en la capital cubana, La Habana, dirigidos contra visitantes extranjeros a la isla con el objetivo de dañar la exitosa industria del turismo. En la primavera del año pasado, el edificio de la Embajada de Cuba en Washington también se convirtió en el blanco de un ataque terrorista, donde sólo por casualidad nadie resultó herido o muerto.
En una declaración descaradamente falsa, Mike Pompeo acusó a Cuba de "proporcionar alimentos, vivienda y atención médica a asesinos, fabricantes de bombas y secuestradores, mientras que muchos cubanos pasan hambre, no tienen hogar y no tienen acceso a atención médica básica". Se refirió a varias personas - como Assata Shakur - a las cuales se le había concedido asilo en Cuba durante muchas décadas, pero ninguna de ellas cometió durante su vida en Cuba ningún acto que se pudiera considerar como un ataque terrorista contra los Estados Unidos. También mencionó a representantes de la guerrilla colombiana del Ejército de Liberación Nacional, quienes se encontraban en La Habana. Sin embargo, ellos llegaron a Cuba para sostener conversaciones de paz oficiales con el gobierno colombiano y permanecen en la isla luego que el presidente colombiano, Iván Duque, terminara las conversaciones para destruir cualquier proceso de paz en el país y continuar la represión antipopular. Lo absurdo de la acusación también se ve confirmado por el hecho de que Cuba mantiene relaciones amistosas y de cooperación con Venezuela y reconoce su gobierno legal y legítimo, encabezado por el presidente electo, Nicolás Maduro, el cual Estados Unidos ha intentado de derrocar reiteradamente por distintas vías.
De hecho, Cuba enfrenta una serie de problemas económicos, principalmente relacionados con el criminal bloqueo económico, comercial y financiero de seis décadas de duración, por parte de los Estados Unidos. Es el bloqueo más largo y más duro impuesto contra cualquier país en la historia y, recientemente se ha ampliado y endurecido sustancialmente.
Pero la preocupación de Washington por los "cubanos hambrientos" es más que hipócrita, sobre todo teniendo presente el bloqueo continuo de la Isla de la Libertad. Tan sólo según datos oficiales del Departamento Federal de Agricultura de Estados Unidos, el número de personas que mueren de hambre en este país se ha duplicado en el último año, y más de 54 millones han sufrido escasez de alimentos. El desamparo prácticamente no existe en Cuba, lo que no se puede decir de la patria de Mike Pompeo, donde hoy, según las últimas cifras oficiales de la Casa Blanca, 567.715 personas sin hogar.
La mencionada sanidad cubana a su vez tiene una reputación mundial. El vecino del norte realmente puede envidiar a Cuba la atención médica gratuita, universalmente disponible y de excepcional calidad. Esto también se evidencia en la forma magistral en que Cuba ha controlado la pandemia de coronavirus, COVID-19, en su territorio y la asistencia internacional que ha brindado a muchos países del mundo en este contexto, por ejemplo, a través de la galardonada brigada médica “Henry Reeve”. Por el contrario, más de 400 000 personas que han muerto en los Estados Unidos en relación con la COVID-19 sirven de ilustración clara para quienes no conocen mucho sobre la trágica realidad de la asistencia sanitaria en EE.UU.
La falacia de las acusaciones contra la Isla de la Libertad es repugnante y es más que obvia a la luz de la realidad. Por eso estos nuevos ataques del imperialismo contra el pueblo de la Cuba socialista deben ser rechazados inequívocamente. La consigna antiimperialista más famosa se está volviendo cada vez más actual: “¡Cuba sí! ¡Yankee no!”
Por Milan KRAJČA, miembro del Comité Ejecutivo de la Asociación de Amistad checo-cubana
(Cubaminrex, Embacuba República Checa)
--------------------------------------------------------------------
Česká republika, 26. ledna 2021. - Imperialismus USA opět zintenzivňuje svůj tlak proti lidu Kuby, který statečně po desetiletí brání nezávislost své země a její socialistický systém. Jen několik málo dní před koncem funkčního období prezidenta Donalda Trumpa oznámil jeho ministr zahraničí Mike Pompeo, že Kubu jednostranně zařazuje na seznam států, jež podporují terorismus. Tento skandální a hanebný akt se oprávněně okamžitě setkal s mimořádně silnou nesouhlasnou reakcí jak v samotných USA, tak i po celém světě.
Jen máloco je totiž tak lživé a pokrytecké, jako obvinění Kuby z podpory terorismu, zaznívající z úst představitele vlády USA. Přesný opak je totiž pravdou, Kuba není podporovatel, ale oběť terorismu. Za posledních šest desítek let bylo více než 3000 kubánských občanů připraveno o své životy teroristickými útoky, z nichž naprostá většina byla přitom iniciována, podporována a kryta právě mocným severním sousedem Kuby. Těchto zrůdných činů je dlouhá řada, za všechny stačí uvést jen pár příkladů. Hned po vítězství kubánské revoluce v roce 1959 následovala celá vlna sabotáží a útoků, která vyvrcholila v roce 1961 neúspěšnou invazí na Pláži Girón. Teroristé se následně neštítili ani takových zvěrstev, jako byl bombový útok na civilní let kubánské společnosti Cubana číslo 455 z Barbadosu na Jamajku v roce 1976, při kterém bylo zavražděno 73 lidí. V 90. letech minulého století pak docházelo k opakovaným bombovým útokům proti hotelům v kubánské metropoli Havaně, namířeným proti zahraničním návštěvníkům ostrova s cílem poškodit úspěšně se rozvíjející turistický průmysl. Na jaře minulého roku se pak stala terčem teroristického útoku i budova velvyslanectví Kuby ve Washingtonu, kde jen náhodou nebyl nikdo zraněn či zabit.
Mike Pompeo ve svém nehorázně lživém prohlášení obvinil Kubu z toho, že »poskytla jídlo, ubytování a lékařskou péči vrahům, výrobcům bomb a únoscům, zatímco mnoho Kubánců hladoví, trpí bezdomovectvím a je bez přístupu k základní zdravotní péči«. Odkazoval přitom na několik lidí, konkrétně třeba slavnou Assatu Shakur, kteří řadou desítek let získali na Kubě azyl, přičemž ani jeden z nich se během svého života na Kubě nedopustil ničeho, co by mohlo být byť jen náznakem považováno za teroristický útok proti USA. Zároveň zmínil i představitele kolumbijských partyzánů z Ejercito de Liberación Nacional, pobývající v Havaně. Ti však přicestovali na Kubu, aby vedli oficiální mírové rozhovory s kolumbijskou vládou, a zůstávají na ostrově i poté, co kolumbijský prezident Ivan Duque s cílem zničit jakýkoliv mírový proces v zemi a pokračovat v protilidových represích rozhovory ukončil. Absurdnost obvinění potvrzuje i to, že jako »důkaz« kubánské podpory terorismu byl uveden i fakt, že Kuba udržuje přátelské vztahy a spolupráci s Venezuelou a uznává její legální a legitimní vládu v čele se zvoleným prezidentem Nicolásem Madurem, kterou se USA snaží opakovaně různými formami svrhnout.
Kuba v současnosti opravdu čelí řadě ekonomických problémů souvisejících především s šest desetiletí trvající zločinnou ekonomickou, obchodní a finanční blokádou Kuby ze strany USA. Jedná se o nejdelší a nejtvrdší blokádu, jaká kdy byla proti jakékoliv zemi v dějinách zaznamenána, přičemž byla navíc v poslední době zásadně rozšiřována a zpřísňována.
Starost o »hladovějící Kubánce« je ale ze strany Washingtonu více než pokrytecká nejen z důvodu pokračující blokády Ostrova svobody. Jen podle oficiálních údajů jeho federálního ministerstva zemědělství se počet hladovějících obyvatel USA za poslední rok zdvojnásobil a s nedostatkem jídla se jich tak potýká již přes 54 milionů. Uvedené bezdomovectví pak na Kubě prakticky neexistuje, což se ale nedá říci o vlasti Mikea Pompea, kde je dnes, jen podle posledních oficiálních čísel Bílého domu, na 567 715 lidí bez domova.
Zmiňovaná kubánská zdravotní péče má pak celosvětový věhlas. Bezplatné, všeobecně dostupné a mimořádně kvalitní zdravotnictví mohou Kubě opravdu její sousedé na severu jen závidět. O tom ostatně svědčí také Kubánci mistrně zvládnutá koronavirová pandemie COVID-19 i mezinárodní pomoc, kterou, například skrze oceňovanou lékařskou brigádu Henryho Reeva, v tomto kontextu poskytla Kuba řadě zemí světa. Naopak již přes 400 tisíc lidí, kteří v souvislosti s COVID-19 dosud zemřeli v USA, řekne mnohé i těm, kteří o tragické realitě zdravotnictví v této zemi příliš nevědí.
Faleš odporných obvinění proti Ostrovu svobody je ve světle reality více než zřejmá. I proto je třeba tyto nové útoky imperialismu proti lidu socialistické Kuby jednoznačně odmítnout. Stále aktuálnější je tak slavné antiimperialistické heslo: »Cuba si! Yankee no!«
Milan KRAJČA, člen Výkonného výboru Společnosti česko-kubánského přátelství.
(Cubaminrex, Embacuba República Checa)